Fico znovu uchvátil Slovensko. Putin a Orbán slaví. Čeká nás stejný osud?
Vydá se Česká republika cestou Slovenska a Maďarska?
Možná i Vás dneska zamrazilo. Když v únoru 2018 otřásla Slovenskem nájemná vražda novináře Jána Kuciaka, ve které měl prsty mafián Kočner, následovalo obrovské vzepětí občanské společnosti, jež vedlo až k pádu Roberta Fica. Právě za jeho éry prorostl organizovaný zločin i státním aparátem a bezpečnostními složkami. O rok později si Slováci zvolili za prezidentku Zuzanu Čaputovou. A když pak byl Fico v únoru 2020 poražen ve volbách, zdálo se, že je to konec jedné smutné a děsivé éry. Teď je však všechno jinak. Fico je zpět a hodlá se mstít.
„Myslel jsem, že návrat Fica lidé nedovolí” řekl otec zavražděného Jána Kuciaka. Jenže dovolili. Jak napsal Václav Dolejší: „Do centrály Ficova Směru dorazili sledovat sčítání dva muži, trochu z toho mrazí: Tibor Gašpar, bývalý policejní prezident, jenž byl stíhaný za podporu zločinecké skupiny kolem Mariana Kočnera - číslo 9 na kandidátce Směru. Marek Para, Kočnerův advokát. Demonstrace síly a pomsty.”
Jak je to možné? Kde se stala chyba?
Odpověď je zřejmá. Byla to obrovská nekompetence, chaotičnost, populismus a arogance Igora Matoviče, který se stal chodícím billboardem Roberta Fica. Přidejte k tomu osobní animozity a spory s jeho koaličními partnery, které vedly nejen k pádu vlády, ale především k naprosté deziluzi slovenských voličů a ke ztrátě důvěry, že může být v politice něco jinak.
Do toho přišla obrovská nejistota způsobená covidem a válkou plus objektivní zhoršení životních podmínek pro miliony lidí. Situace nejistoty se stala živnou půdou pro obrovský nárůst strachu a dezinformací, hojně podporovaných Ruskem a šířených mocichtivými politiky. Tahle výbušná směs vedla k neuvěřitelně odporným útokům na prezidentku Čaputovou, k adorování Východu a Putina, ke chcimírovským slibům zastavení podpory Ukrajině a k otevřenému volání po vládě pevné ruky.
A voliči na to slyšeli. S tím, že „Slovensko potřebuje silného a rázného autoritářského lídra i za cenu, že by se pohyboval na hranici demokratických principů“, souhlasilo v průzkumu 58 procent dotázaných, mezi voliči Směru to byly čtyři pětiny. (zdroj)
Ani poměrně velký úspěch (18%) liberální a proevropské strany Progresivní Slovensko s nadějným Michalem Šimečkou v čele nemůže přebít celkovou zprávu o stavu slovenské společnosti: Je zřejmé, že na Slovensku dochází k otevřené orbanizaci země.
Do parlamentu se sice těsně nedostala fašistická strana Republika, nicméně stalo se tak za cenu radikalizace Ficova SMERu, který fašistům přetáhl voliče extrémní rétorikou, jež se fašistické v mnohém blížila. A tak se Viktor Orbán raduje z nového spojence a Vladimir Putin z dalšího trojského koně, který může narušovat jednotu Západu a skrytě prosazovat ruskou politiku zevnitř EU.
Ještě jinak. Tady jsou výsledky SMERu v posledních letech:
O tom, zda bude Fico vládnout rozhodne jeho bývalý kolega ze SMERu Peter Pellegrini. Teoreticky je sice možné, aby se jeho HLAS od Fica odklonil a utvořil koalici s Progresivním Slovenskem, avšak pravděpodobné to spíš není. Fico už ohlásil, že pokud se stane premiérem, okamžitě vymění policejního prezidenta a speciálního prokurátora. Další kroky budou jistě následovat, protože jinak Ficovi a spoustě lidí okolo něho může hrozit kriminál. Gauneři zápasící o přežití se bohužel neštítí ničeho. Udělají všechno pro to, aby se zabetonovali u moci a nikdo je odsud už nedostal.
Člověka nemůže nenapadnout otázka - nečeká Česko v roce 2025 stejný osud? Nemůže se tento příběh opakovat i u nás? Nevrátí se k vládě opět oligarcha kumulující moc, který se neštítí šíření dezinformací a který slibuje otevřenou válku veřejnoprávním médiím? Který už nyní postupně radikalizuje svou rétoriku v zápase o čím dál tím extrémnější voliče? Který půjde cestou prorůstání Agrofertu do státního aparátu včetně bezpečnostních složek?
Kdoví. Do voleb zbývají přesně dva roky, nedůvěra ve vládu je rekordní a bez hnutí ANO by nyní podle agregátoru volebních průzkumů Mandáty.cz nejspíš nebylo možné sestavit vládu. Preference stávajících vládních stran buď stagnují či dokonce klesly oproti volbám v roce 2021 asi o pět procent, jak ukazuje dnes zveřejněný průzkum STEM.
Nesmíme také zapomenout, že stávající vláda se dostala k moci jen díky velkému štěstí: milionu propadlých hlasů a 300 000 nově mobilizovaných voličů, kteří však příště k volbám přijít nemusí.
Otázka zní, co s tím?
Podle ministra vnitra Víta Rakušana platí, že „Pokud chceme udržet v Česku liberální demokracii, musíme vysvětlovat její výhody i těm, kdo z nich v současné době neprofitují, nebo jen málo. Lidem ve vyloučených lokalitách, lidem chudším, zklamaným. A vytvářet společnost odolnou proti strachu.”
Na tom je jistě část pravdy, avšak nemohu se ubránit dojmu, že vysvětlování nebude stačit. Lidé musí zlepšení své situace skutečně pocítit. Jak napsal politolog Jan Charvát:
„Pokud chceme udržet liberální demokracii, musí lidé na periferii cítit její výhody a nesmí cítit strach, že nezaplatí na konci měsíce složenky. Problém není, že nechápou liberální demokracii, ale že mají (minimálně dílem oprávněný) pocit, že pro ně nic nedělá.”
To nejdůležitější, co může vláda udělat pro udržení demokracie jsou dvě věci:
1) pomocí konkrétních kroků prokázat kompetenci spravovat zemi a pomoci těm, kteří zatím neprofitují. Lidé musí cítit vedení, leadership - ne mít pocit nejistoty a chaosu
2) jasně a důsledně komunikovat nejen své kroky, ale také problémy, kterým naše země čelí a proč je potřeba zvolit taková řešení, jaká vláda volí
Pouze kombinací obojího může vláda znovu získávat důvěru občanů a snižovat pocit nejistoty, čímž také omezí i živnou půdu pro populisty a dezinformace.
Poměrně velký úspěch nepopulistické a proevropské strany Progresivní Slovensko s nadějným a Michalem Šimečkou v čele ukazuje, že kombinace kompetence a skvělé komunikace může u voličů bodovat.
V jedné věci má však Vít Rakušan pravdu. Na problém bujících dezinformací žádný snadný recept neexistuje. Opravdu potřebujeme především vzdělanou a odolnou společnost. Je proto důležité si uvědomit, že pokud chceme zabránit návratu populistů k moci v naší zemi, nestačí spoléhat pouze na vládu. Odpovědnost je na nás všech. Držet vládě palce nestačí. Je třeba přiložit alespoň palec k dílu. Nadávat u piva nestačí. Ani čekat na spasitele. My jsme ti, na které jsme čekali.
Nikdo z nás nemůže tento problém sám vyřešit. Každý z nás však může udělat alespoň něco malého, aby v naší zemi za dva roky nevyhrál populismus a extrémismus.
Každý z nás by si proto měl nyní položit otázku:
„Co mohu v příštích dvou letech udělat právě já pro to, aby se Babiš nevrátil k moci a nemuseli jsme znovu čtyři roky bojovat o přežití demokracie?”
Pokud se Vám bude chtít, chvilku s tou otázkou pobuďte. Třeba ve Vás něco probudí.
Krásný týden a ať se Vám daří,
Mikuláš Minář.
P. S. Díky za šíření tohoto textu Vašim přátelům. Stačí jim přeposlat tento odkaz: https://mikulasminar.substack.com/p/fico-znovu-uchvatil-slovensko
Zdravím, v textu je vše správně, akorát stále nevíme co dělat. Demokracie potřebuje nápravná opatření, aby fungovala.
A ta musejí být uskutečnitelná, na správném místě řetězce příčin - lze se pro ně rozhodnout a něco s nimi dělat. To není "politici by měli prokázat kompetentnost" - jak by asi prokazovali, když se jí nedostává? (Pozn. "kompetence" je česky vnímaná jako "z vnějšku svěřené oprávnění"). Ale mohli by si ji opatřit, kdyby chtěli.
Jak se jim třeba stalo, že musí vysvětlovat "do noci jsme se hádali o konsolidačním balíčku"? Na rozpočtování jsou řádné metody, na kterých lze ukázat kompetentnost, nechat odbornou i jinou veřejnost vznášet návrhy (ne "kde ušetřit, kde víc zdanit", ale "která kritéria mají mít při rozhodování jakou váhu, která odpovídají programu - vizi ...").
Zorganizoval jsi statisíce lidí na Letnou, trochu řízení znalostí by mělo být snazší https://www.researchgate.net/publication/320932758_Crowdsourcing_a_new_tool_for_policy-making
Ano, jistě je ta analogie slovenské a naší situace na místě.
Ovšem situace je vskutku vážná.
„Pokud chceme udržet liberální demokracii, musí lidé na periferii cítit její výhody a nesmí cítit strach, že nezaplatí na konci měsíce složenky. Problém není, že nechápou liberální demokracii, ale že mají (minimálně dílem oprávněný) pocit, že pro ně nic nedělá.”
Ve skutečnosti většina lidí u nás dosud opravdové fungování liberální demokracie nepochopila (pořád prožívají politiku jako soupeření "sparťanů" a "slávistů"). A jak konkrétně takoví lidé mají pocítit, že pro ně liberální demokracie "něco dělá"?
Na to, aby se lidé nepropadali do tíživých existenčních podmínek, si rozumná demokracie budovala "sociální stát". Ten byl ale v posledních desetiletích terčem stálých útoků (vynikal v tom Klaus a jeho skvadra, bohužel stále přítomná i v současné ODS).
Navíc mi přijde, že v současných demokraciích selhávají kulturní a odborné elity. Nejsou ochotné nastavit vlastní kůži a hájit to, co je správné, byť nepopulární.
Politici jsou dnes ti nejméně vhodní na to, aby něco "vysvětlovali" - jednak to většinou neumějí, jednak ji skoro nikdo nevěří. :-(
---------------------------------
Jinak je v tom článku dost různých překlepů, někdy i vět beze smyslu. Např.:
"Je proto důležité si vrátit, že pokud chceme zabránit populistům k moci v naší zemi, nestačí pouze na vládu." Co ta věta chce říct???