Vytrvejme s hlavou vztyčenou.
Babišova nedůvěryhodná vláda získala důvěru a teď nám bude vládnout. Co teď?
Babišova nedůvěryhodná vláda získala důvěru a teď nám bude vládnout. Svět nekončí. A nekončí ani demokracie v České republice, byť je některými skutečnostmi ohrožena a poškozována. Mnohem větším problémem, než že se k podílu na moci otevřeně dostávají komunisté (což je problém hlavně symbolický a morální), je Babišův obrovský střet zájmů. Kumulace bezprecedentní mediální, finanční a politické moci v jedněch rukou může vést k závažnému narušení celého demokratického systému. Skutečné hrozby jsou tyto: ovládnutí státního aparátu Agrofertem, deformování či blokování důležitých zákonů, účelové zásahy do policie a justice (takže minimálně částečně ztratí svou nezávislost na státní moci) a zejména pak účelové zásahy do veřejnoprávních médií. Vždy půjde spíše o zásahy a tlaky skryté než otevřené. Babiš je dravý obchodník, chce moc, potřebuje moc (už kvůli svému trestnímu stíhání) a nejspíš nebude brát v cestě za ní velké ohledy. Bude úkolem nás všech nastavit mu mantinely.
Největším problémem je však ještě něco jiného, a sice to, že Babiš (a celá jeho vláda) má stále velkou podporu voličů. Půlka národa buď výše nastíněné hrozby nevidí, anebo jim nevadí. Jsou ochotni tato rizika podstoupit výměnou za to, co jim Babiš nabízí. Nevadí jim, že lže a možná i trochu krade. Kradli jiní před ním mnohem více (prý). Nevadí jim, že byl agentem StB a že to je člověk bezzásadový a bezhodnotový. Žádný morální étos či hodnoty už totiž od politiků neočekávají. Chtějí, aby bylo líp, aby oni osobně byli bohatší, aby stát fungoval, aby politici nežvanili, ale makali. Chtějí, aby nám nevládli lobbisté a kmotrové. Volit právě z těchto důvodů Babiše je sice tragický omyl, ale je nesmírně důležité porozumět motivaci jeho voličů i tomu, že tuto situaci umožnilo zásadní selhání dosavadních politických garnitur a elit obecně. Mnoho lidí se (často právem) cítí podvedeno. Je důležité v tomto selhávání dál nepokračovat.
Výsledky parlamentních i prezidentských voleb jsou tedy smutnou, leč pravdivou zprávou o stavu naší společnosti v roce 2018. Nemá smysl nad tím fňukat. Smysl má tyto problémy analyzovat, Babišovu vládu kontrolovat, na její přešlapy upozorňovat, v případě nutnosti bránit instituce (policie, justice, média), ale zejména - nabízet lepší a důvěryhodnější politické alternativy a vize, jež budou moci oslovit i lidi, kteří Babiše volí. Prosím, věnujme všichni léto přemýšlení nad tím, proč současná situace došla tam, kam došla, a kdo všechno za to může. Bez důkladného pochopení této dynamiky se nikdy neposuneme dál. A zároveň přemýšlejme nad tím, co můžeme my sami pro hodnoty demokracie, svobody, pravdy udělat. Každý z nás se může nějak přičinit, aby se v příštích letech vyvíjela situace v naší zemi k lepšímu, nikoli k horšímu. Tahle situace je tedy především výzva. Konečně můžeme ukázat, že to s tou demokracií myslíme vážně a že nám nespadla jen samospádem dějin do klína.
Tady je několik návrhů, co má smysl dělat.
1) Noste hlavu vztyčenou a nepodřizujte se předem.
To nejdůležitější je zachovat si vlastní hrdost, sebeúctu a vnitřní svobodu. Pravdu má smysl hájit vždycky, i když zrovna prohrává. Pokud se budeme bát mluvit a jednat svobodně, staneme se nesvobodnými a úzkostlivými i bez toho, aby proti nám někdo reálně zakročil. Autocenzura je horší než cenzura. Je třeba i nadále jasně pojmenovávat všechny přešlapy, jichž se nová vláda dopustí. Nesmí nám však chybět odvaha k vlastní sebereflexi. A nebojme se vykročit z řady.
2) Čtěte dobré knihy. Studujte současné problémy v souvislostech.
Klíčem ke změně je kvalitní vzdělávání. V první řadě ho potřebujeme my sami. K efektivnímu boji s rozkladači demokratického řádu je potřeba se nejprve vyzbrojit základními znalostmi a zorientovat se v nepřehledné situaci. Prostudujte si polistopadové dějiny naší země, seznamte se s osobou našeho pana premiéra, přečtěte si, jak efektivně bránit nástupu autoritářů a jak porozumět soudobé vlně nového populismu (např. ZDE či ZDE). Nelze dostatečně zdůraznit důležitost kritického myšlení a porozumění tomu, jak funguje hybridní (dez-informační) válka a politický marketing. Tyto znalosti a dovednosti jsou pro imunitní systém demokracie nezbytné.
3) Podporujte kvalitní žurnalistiku a nepodporujte tu nekvalitní.
Pokud to ještě neděláte, předplaťte si kvalitní deník, týdeník, měsíčník. Bez ochoty zaplatit za kvalitu nelze očekávat kvalitní a na vnějších tlacích nezávislé novináře. A bez takových novinářů nepřežije demokracie. Mezi kvalitní špičku v Česku určitě patří Česká televize a Český rozhlas, týdeník Respekt, měsíčník Reportér, deník Hospodářské noviny, z online médií třeba Aktuálně.cz, Seznam.cz, Hlídací pes, Deník Referendum a další menší projekty. V denících MF Dnes a Lidové noviny probíhá velmi sofistikovaná ideologická manipulace. Nepodporujte je. Nebo je rovnou bojkotujte.
4) Ochraňujte instituce a braňte je.
Policie, justice, média, univerzita, Senát, neziskový sektor, zákony, odbory a mnohé další. Od jejich kvality se odvíjí kvalita demokracie. Nejdůležitější je pečovat o ně dlouhodobě. V krajním případě je třeba postavit se na jejich obranu rázně - na demonstraci. „Instituce nám pomáhají zachovat slušnost - a zároveň potřebují, abychom my pomohli jim. Mluvit o našich institucích máš právo jen tehdy, pokud jednáš v jejich zájmu. Instituce se neubrání samy od sebe. Pokud se jim nedostává soustavné ochrany, zhroutí se jedna po druhé. Zvol si proto instituci, na které ti záleží - soud anebo noviny, zákon anebo odbory -, a stůj na její straně.” (Citace z knihy TYRANIE)
5) Zajímejte se o politiku.
Nesmíme na politiku rezignovat. Pokud si řekneme „je to svinstvo a já tohle nemám zapotřebí”, pak jsme prohráli, protože bez našeho úsilí se to nezlepší nikdy. Politiky je třeba kontrolovat. Angažujte se v rozličných místních spolcích, vždyť i to je forma politiky a péče o to, co je společné. Zajímejte se o lokální politiku. Pokud věříte, že byste byli lepší než mnozí ze současných politiků, zvažte vstup do politické strany - třeba se jimi skutečně stanete nebo alespoň získáte důležité zkušenosti. Bez nových lidí, kteří něco umí a zároveň mají hodnoty, se politika neobrodí.
6) Rozšiřujte kruhy.
Mnoho lidí s Babišismem nesouhlasí. Jen část z nich se však proti němu aktivně vymezí a pojmenuje nahlas to, co je špatně. Pasivita slušných lidí v důsledku pomáhá vítězit lidem neslušným. Proto má smysl i tak obyčejná věc jako podepsat petici či přijít na demonstraci. Díky tomu jsme totiž slyšet. Díky tomu můžeme šířit důležité informace a být akceschopní, když je třeba se proti něčemu postavit. Pozvěte prosím své přátele, kteří dosud nepodepsali, ať podepíší dřív, než se naše petice stane neaktuální (zastavením trestního stíhání). Rozšiřte naše kruhy i na Facebooku pozváním svých přátel, protože čím širší kruhy, tím širší dosah pro důležité informace.
7) Seznamte se s problémy Babišových voličů a vezměte je vážně.
Milion lidí v exekuci. Nízké důchody. Nízká minimální mzda a nedůstojné pracovní podmínky. Nedostupné bydlení. Byrokratismus. Chybí dálnice, přebývají privatizační tunely. Strach z budoucnosti. Pohrdání ze strany „demokratů”. Mnoho lidí volí Babiše ze zoufalství a na protest proti „zdiskreditovaným stranám a elitám”. Budou volit jinak pouze pokud dostanou v jejich očích lepší nabídku. Zamysleme se nad tím, že na kritice „tradičních stran” je mnoho oprávněného a že Babiš vyhrává zejména vinou slabosti svých protivníků.
8) Mluvte s cizími lidmi a dívejte se jim při tom do očí.
Demokracie je diskuse. Učme se vést dialog i s lidmi, kteří nesdílí naše názory a vidění světa. Učme se jim naslouchat, učme se jim porozumět, učme se jich dobře ptát, učme se vyjadřovat svůj názor přesně, ale nekonfliktně. Nadávky, zesměšňování a pohrdání nikoho nepřesvědčí, ba naopak jej utvrdí v jeho názoru. Nemá-li se naše společnost dále štěpit, je nutné umět překročit bariéry, které nás dělí. Zajímejme se proto aktivně o lidi, kteří nežijí tam, co my, a tak jako my. Přitakejme druhé straně ve všem, v čem jí přitakat lze, ale důrazně trvejme na tom, že Babišismus není řešením problému, nýbrž jeho prohloubením.
9) Těšte se z maličkostí.
Co se děje v Parlamentu je důležité, ale není to všechno, ani to není to hlavní. Nemá smysl mít kvůli tomu deprese. Je třeba se k tomu stavět kriticky, ale zároveň je třeba umět se radovat z vlastní rodiny, práce, zálib, z přírody, z umění, ze sportu. Umět vychutnat každý kousek pravdy, krásy a dobra, co jich kolem nás je. Vždyť právě to nám dává sílu snažit se posouvat věci dál i na celospolečenské úrovni.
10) Vytrvejte.
Malá drobná práce, chvilky pro demokracii, jsou mnohem důležitější než demonstrace. O výsledku příštích voleb se totiž rozhoduje dnes, zítra, pozítří a každý další den. Když si pravidelně najde chvilku milion lidí, tak to bude poznat. Vytrvat v úsilí pro dobrou věc je však ze všeho nejtěžší. Vyžaduje to, aby to člověk myslel skutečně vážně, aby si uměl najít čas pro sebe a pro chvíle ztišení, díky nimž se bude stále znovu obnovovat jeho motivace, a aby na to nebyl sám. Doufáme, že jsme k tomu i my mohli trochu přispět.
Milí přátelé, celé to naše snažení mělo a má smysl. Statisíce lidí se díky němu spojily, daly najevo svůj názor, a pomohly tak do veřejné debaty vnést důležitý hlas: „to, co se děje, není normální”. Je moc důležité tohle říkat dál a nikdy si nezvyknout na to, že nám vládnou lidé bez hodnot a bez kompetencí. Však on na to Babiš nakonec dojede. My si teď přes prázdniny trochu odpočineme a na podzim dáme vědět, co dál. Zabalit to nemůžeme, náš hlas nyní bude potřebný tím spíš. Čeká nás všechny fůra práce. Dejme se do ní s hlavou vztyčenou, dělejme to rádi a vytrvejme. Jen tak může jednou láska a pravda zvítězit nad strachem a lhostejností.
Mikuláš Minář,
Milion chvilek pro demokracii