Vládo, budíček!
Včerejší Václavák je zásadní signál. Pokud vláda nic nezmění a půjde to takto dál, smete ji časem Babiš s Okamurou a další obchodníci se strachem. Řešení však podle mne existuje.
Text byl publikován 3. 9. 2022 na mém FB, kde ho vidělo přes 400 tisíc lidí.
O protestech něco vím. Stejně tak o společenské dynamice. Pro ty, kdo to zlehčují, jsem napsal tento text. Jeho sdělení je následující: včerejší Václavák je zásadní signál. Pokud vláda nic nezmění a půjde to takto dál, smete ji časem Babiš s Okamurou a další obchodníci se strachem. Nejpozději za tři roky, možná však mnohem dřív. Řešení však podle mne existuje. Věřím, že většinu společnosti (ne všechny) lze sjednotit na dvou věcech: 1) na odporu proti Putinovi (a jeho drahotě) a 2) na masivní pomoci Čechům. Má-li se tak však stát, vláda bude muset v brzké době učinit zásadní strategický a komunikační obrat. Jinak to špatně skončí.
Nejprve ke včerejší demonstraci v Praze. Ano, byla proruská. Byli tam rudí a byli tam hnědí. Na pódiu i pod pódiem. Ale nejenom ti. Ti jsou mezi námi stále, je jich pár procent. Jejich pravidelné demonstrace však navštěvují pouze stovky, maximálně tisíce lidí. Jakmile se někde sejde 70 000 lidí, tak už je nutně zastoupena významnější část společnosti, včetně méně vyhraněné šedé zóny. Za každým fyzicky přítomným na náměstí si tedy představte deset dalších, kteří tomu fandí u televize.
Velkou část těch lidí včera na Václavák zkrátka nedostala sympatie s rudými či hnědými, ale obyčejný strach. Nejen, že se bojí. Ale navíc mají pocit, že je vláda neslyší. A to je třeba vzít vážně. Rudí a hnědí teď totiž díky špatné komunikaci vlády začínají mobilizovat a zneužívat masy naštvaných lidí. S tím je třeba začít rychle něco dělat. Ale co by to mělo být? Než se k tomu dostanu, tak ještě pár faktů o výše zmíněné proruskosti akce a o zastoupení obyčejných lidí.
1) RUSKO NA PRVNÍM MÍSTĚ?
Pokud se podíváme na svolavatele, kterým byl Ladislav Vrábel, antimuslimský a proruský aktivista, covidový dezinformátor, který žije v Srbsku a do ČR přijel pár dní před začátkem demonstrace, je to jasné. Pokud se podíváme na vystupující, kterým byl stalinista Josef Skála, extremista Lubomír Volný či proruský dezinformátor Jindřich Rajchl, je to jasné. Velmi vypovídající je také to, že se na pódiu volně pohyboval spolupracovník televize ruské armády Zvezda a také hlavního propagandistického pořadu ruské státní televize Rossija Žarko Jovanovič. Tohle vše vypadá spíš jako Rusko na prvním místě.
Premiér Fiala tedy správně řekl, že svolavatelé a organizátoři akce byli proruští. To je pravda. Stejně jako to, že část lidí ruské propagandě podléhá. Média z toho však bohužel udělala titulkovou zkratku, že tak označil všechny protestující na Václaváku, což je škodlivá nepravda. To je však jedno, takhle to chodí. Komunikačně je to chyba, které se dalo předejít a které je třeba se příště vyvarovat. Politici si musí dát zásadní pozor, jak o protestujících mluví. Musí být přesní a rozlišovat nejen, kdo akci pořádá, ale také proč na ni lidé chodí. Musí mít komunikaci připravenou dopředu. A nesmí se chovat tak papalášsky jako Babiš, který to shazoval hláškami typu „Venku je hezky“.
Co se týče složení protestujících, byly tam různé společenské skupiny. Osobně bych si tipnul, že spousta přítomných lidí toho o svolavateli, nesmyslných požadavcích (např. „ukončení plánovaného ředění národa" ukrajinskými uprchlíky či o vystoupení z OSN, WHO, EU) ani mnoha vystupujících dopředu moc netušila. To je chyba nejen jejich, ale i seriózních médií, která by měla tyto důležité informace více vypíchnout. Nechci si však dělat iluze. I mnozí v davu by se rádi přimknuli k Putinovi. Těm se neustupuje. Ale nebyli tam jen putinovci. Mnoho lidí tam bylo z jiného důvodu. Proto mám za to, že je třeba ke včerejší demonstraci zaujmout složitější než černobílý postoj.
Ten podle mne spočívá v následujícím: v nesmyslných požadavcích a v touze po proruské orientaci vláda protestujícím vyjít vstříc nemůže. Ale ve volání po tom, aby dělala víc s pádícími cenami energií a komunikovala lépe směrem k občanům, jim vyjít vstříc musí. Protože už to nejsou jen tito lidé na náměstí. Nevím jak vy, ale já to vidím a cítím všude kolem. Miliony lidí v naší zemi se začínají bát. Toho, co přijde. Že je stát nechá ve štychu. Že to nedají.
2) NEBO OBYČEJNÝ STRACH?
Tohle včera po akci napsala kamarádka: „Teď jsem například potkala ve výtahu jednu děsně milou sousedku, která před pár měsícema organizovala pomoc uprchlíkům z Ukrajiny. Vracela se z demonstrace. Protože „tohle zdražování se už nedá." A to jsme v Praze...”
Když se podívám na fotky z akce, vidím nejen obdivovatele Ruska, ale i obyčejné lidi, mámy a táty, mladé i staré. Přijeli z celé republiky a stálo jim to za to. Ano, měli si o akci zjistit víc. Ale výsměch těmto lidem nic neřeší, jenom dál prohlubuje problém, kterým je strach a frustrace. Strach z rostoucí inflace, rostoucích cen energií a rostoucí nejistoty. Tento problém je reálný a bude se prohlubovat. Proto je třeba ho řešit, ne bagatelizovat. Jeho hlavní příčinou však není ani Babiš, ani Fiala, ale Putin, který vyhlásil válku západu a snaží se rozložit Evropu vydíráním cenami energií.
A právě u tohoto základního faktu musí začít každá cesta ven z naší nynější krize. Právě na tom se totiž může většina naší společnosti sjednotit. Možná nejdůležitější sdělení pro příští měsíce proto zní: Je to Putinova drahota. A my proti ní budeme bojovat. Všichni společně.
To se však nestane 1) bez radikálnějších činů, které teď vláda musí udělat, a hlavně 2) bez radikálně lepší komunikace vlády směrem k občanům.
CO JE TŘEBA TEĎ DĚLAT – DVA HLAVNÍ ÚKOLY
Hlavní zpráva včerejší demonstrace je, že opravdu hodně lidí se opravdu hodně bojí. A těchto lidí bude přibývat. Máme začátek září. Ale přijde listopad, prosinec, únor. Bude přituhovat. To nejtěžší je teprve před námi. Pokud už nyní manifestuje svůj strach 70 tisíc lidí, je to pro vládu i pro její voliče budíček, který je třeba vzít vážně.
Co to znamená?
Především je třeba konečně přepnout z módu „byznys jako obvykle“ do módu VÁLKA. Ano, jsme ve válce. Ale vládě a velké části společnosti jako by to stále nedocházelo. Je to nepříjemné slovo, ale nesmíme před ním zavírat oči. Takže to řeknu ještě jednou. Válka. To slovo má konkrétní obsah: Putin se nás snaží zničit. Chce rozložit naši společnost. Jak? Desetinásobnými cenami energií. Zoufalými lidmi, kteří to neutáhnou. Krachujícími firmami. Panikou na sociálních sítích šířenou vystrašenými občany a podporovanou placenými trolly a dezinformátory. Přiživováním strachu a frustrace. Nafukováním obav nad únosnou míru, zaséváním zmatku a chaosu. Finanční podporou extremistických stran, dezinformátorů, jejich kanálů a demonstrací.
Že se na podzim chystají masivní organizované bouře, o tom se v kuloárech mluví už od června. Mnoha populistům a extremistům, ale i některým prezidentským kandidátům to jde náramně na ruku. Budou ty úzkostné nálady přiživovat a strašit lidi, co se dá. Vždyť jsou to obchodníci se strachem. A právě na tohle Putin hraje. Právě tohle je jeho plán, jak nás porazit, jak rozložit Evropu. Pokud si tohle neuvědomíme a budeme válčit sami proti sobě, místo abychom se spojili proti němu, tak jako společnost prohrajeme. Tento fakt musíme přijmout. A hned poté začněme přijímat odpovídající válečná opatření.
Aby bylo jasno, nechci vládu lacině mistrovat. I když mě bolí a zraňují některé vládní chyby a kauzy, přesto jí nadále fandím. Čelí totiž neuvěřitelně složité situaci, která nemá žádná rychlá a snadná řešení. To je fakt. Oceňuji její správnou mezinárodní politiku, oceňuji zajištění plynu na zimu i snahy o celoevropské řešení energetické krize. Tam všude vidím velké pokroky a jsem přesvědčen, že chaotický Babiš by si vedl mnohem hůř (zatímco by dál agrofertizoval státní správu a média). Jenže jedna věc se Babišovi upřít nedá. Razantní a všudypřítomná komunikace. Nechci vládu poučovat, ale snad mohu vyslovit, co tak často slyším od přátel, odborníků i obyčejných lidí: váš největší problém je v komunikaci.
ÚKOL ČÍSLO JEDNA - KOMUNIKACE
Lidem teď chybí především jasné, důrazné, srozumitelné a opakované ujišťování, že je v tom stát nenechá, že to „prostě vyřeší“ a že jim maximálně pomůže.
Pane Fialo, vždyť Vy to umíte. Ten váš červnový projev v televizi k národu, to bylo přesně ono! Pojmenování situace, pevný klidný projev i nastínění řešení. Jenže lidi teď potřebují, abyste takhle vystupoval každý týden. Abyste mluvil maximálně lidsky, naléhavě a srozumitelně. Jsme ve válce a situace se zhoršuje. Putin se nás snaží zničit. Ale nebojte se. Jsme v tom společně. My to prostě zvládneme. Naše vláda to zařídí. Uděláme ABC. Nikoho nenecháme padnout. Uděláme cokoliv. Cokoliv. Jsme tady pro vás. Dejte nám důvěru a pomozte nám. Bude to bolet, ale společně tím projdeme, to vám slibuji.
Tohle bych od vás chtěl slyšet. Chtěl bych slyšet slova „prostě“, „zařídit“ a „cokoliv“. A chtěl bych je slyšet znovu a znovu. Ne proto, že bych se bál o sebe. Ale proto, že se bojím o druhé, o ty, kteří jinak budou hledat zastání u extremistů a populistů. Kdy jindy, než ve válce, lidé potřebují slyšet tahle ujištění?
Jasně, chceme také vědět, že máte promyšlený plán a že v zákulisí trpělivě pracujete na opravdových řešeních, protože dramatické sliby nestačí. Já si však myslím, že teď budou třeba i ty dramatické sliby. Že kromě apelů na naši osobní odpovědnost, s nimiž souhlasím, bude třeba též neustálé ujišťování, uklidňování a jasná komunikace toho, co už se povedlo, na čem pracujete a jak lidem pomůžete. A znovu a znovu a znovu. A nejen premiér. Celá vláda a všichni poslanci a senátoři vládních stran. Tohle nám teď nejvíce chybí. Tohle v lidech vyvolává zmatek a úzkost. To je tedy úkol číslo jedna.
ÚKOL ČÍSLO DVA - ČINY
Jsme ve válce. Prosím vás, dejte teď stranou své ideologie a začněte přijímat válečná opatření. Čeká nás jedno z nejtěžších období v naší novodobé historii. A mimořádná situace vyžaduje mimořádná řešení. Vím, že to neuslyšíte rádi. Ale přišel čas zvednout daně. Já osobně si ta tři procenta (klidně pět) navíc věnovaná udržení společenského smíru (a vašemu politickému přežití) rád zaplatím. Pokud teď bohatší část společnosti nezaplatí mimořádné výdaje státu, který díky nim podrží důležité podniky a ty nejpotřebnější z nás, mohlo by to být brzy velmi zlé. Kromě krachů mnoha firem, agresivní společenské nálady a čím dál větší rozpolcenosti by nás v příštích volbách mohlo čekat zásadní (třeba 10-20 %) posílení populistů a extremistů. Ti by tak mohli získat i ústavní většinu. Všichni navíc až příliš dobře víme, že v nestabilní situaci může k pádu vlády vést kdejaká blbá kauza.
Když to řeknu naplacato, teď zkrátka není čas šetřit. Ano, i mně vadí masivní zadlužování, které nastartoval Babiš. Ale víte co? Neexistuje rozumnější důvod ke krátkodobému zadlužení než projít jako společnost úspěšně válkou. Protože pokud se nám to podaří, bohatě se to vrátí na poválečném růstu. Pokud se to však nepodaří, tak nám ani nynější úspory v řádu desítek miliard k ničemu nepomohou, protože po nich smetou spořivou vládu populisté, kteří ty ušetřené peníze ihned zas desateronásobně rozdají. Nepřipomíná vám to náhodou události z let 2010-2013, které pomohly Babišovi k moci? Tahle strategie už se jednou zkoušela a nedopadlo to dobře.
Mnozí namítnou, že si masivní energetické kompenzace nemůžeme dovolit. Ale to není pravda. Zadlužení ČR je v poměru k HDP 42%. Německo má 70%, Rakousko 80%, USA 100%, Francie 110%. Nikdo neříká, že je máme v zadlužení dohnat nebo že je současné tempo zadlužování udržitelné. Není. Avšak odstřižení od Ruska a získání energetické nezávislosti za to stojí. I kdyby to mělo znamenat další tři roky zadlužování, je to investice, která se bohatě vyplatí. Než se ceny energií ustálí na novém optimu, měl by tedy stát občany a firmy nejen motivovat k úsporám (což je třeba), ale také štědře finančně podpořit. Kupujeme si za to energetickou nezávislost a společenský smír.
Dám blbý příklad, který nemusíte brát vážně. Kdybyste v televizi jasně a dramaticky řekli, že každý, kdo požádá, dostane 21 tisíc, tak tomu lidé budou rozumět. Ne složité kalkulačky. Ne složité hledání v cenách záloh, jestli tam lidé dostali či nedostali nějakou slevu a kolik % z toho bylo v roce 22 a kolik v roce 23. Jedna částka pro každou domácnost, která požádá. Mimochodem, průměrná dlouhodobá cena za MWh se u nynějších dodavatelů stále pohybuje pod 7000 kč. Takže 21 tisíc, to je jako 3 megawatty zdarma. Kdybyste to udělali a hlavně to takto komunikovali, rovná se to splnění snad jediného smysluplného požadavku včerejší demonstrace, což by proruským organizátorům vzalo vítr z plachet. Mimochodem, 21 tisíc není tak velký rozdíl oproti již slíbeným 16 tisícům. Cítíte však, jak velký je to komunikačně rozdíl?
Nechci vám však radit konkrétní opatření, nejsem odborník. Ať už budou vaše opatření jakákoliv, musíte to umět prodat. Protože znovu opakuji – nejde jen o to, co všechno děláte, ale možná především o to, jak to komunikujete. Hlavně ať je to jednoduché, dramatické a symbolické. Ať je to pořádně vidět. V tom si vezměte příklad z Babiše.
Vaše vláda může udělat sebelepší kroky, ale pokud prohrajete válku o veřejné mínění, válku o dojmy právě té šedé zóny, která se začíná hodně bát, prohrajete i příští volby. Proto Vás prosím, přizpůsobte se změněné situaci a naslouchejte víc sociologům jako je Daniel Prokop či Martin Buchtík a ekonomům jako je Daniel Münich či Filip Matějka a mnozí další. A prosím, obklopte se dobrými marketéry a investujte do razantnější a viditelnější uklidňující komunikace. Jinak lidi dřív než na mráz umřou na nejistotu a vystrašení. (Nadsázka)
Toto jsou dva velké kroky, které teď podle mne naše společnost potřebuje a které by snad mohly změnit ten nepříznivý kurz, kterým se společenská nálada v naší zemi začíná ubírat.
Tento text jsem napsal proto, že mi na naší zemi záleží a že bych si takovou změnu ze srdce přál. A doufám, že nebudu sám. Spoustu věcí dělá vláda dobře a vidím kroky jdoucí správným směrem. Jen si myslím, že si naléhavá situace žádá zařazení vyšší rychlosti a intenzity. Pokud s tím souhlasíte, budu rád, když to pošlete dál. Věřím, že možná největší vliv na chování vlády totiž teď budou mít voliči (a členové) ODS, KDU, TOP, STAN a Pirátů, kteří po svých zastupitelích budou chtít: 1) razantní změnu strategie spočívající v mnohem výraznější podpoře potřebných a 2) razantní změnu komunikace spočívající v mnohem výraznější a srozumitelnější komunikaci k občanům. Protože jsme ve válce. A protože jsme na jedné lodi.
JSME NA JEDNÉ LODI
Skončím tím, čím jsem začal. Jediná smysluplná cesta z nynější krize začíná u faktu, že máme společného nepřítele. Putin se nás snaží rozeštvat a zničit. Jsme ve válce. Netušíme, kdy a jak skončí. A to nejtěžší nás možná teprve čeká. Proto se musíme všichni na tom základním sjednotit. Na rozdmýchávání nenávisti není čas. Jsme na jedné lodi. Musíme táhnout za jeden provaz.
Zde je ten společný základ: naše podpora Ukrajině musí vydržet, protože cestou dál není před Putinem kapitulovat, nýbrž ho porazit. Zároveň s tím však musí česká vláda co nejintenzivněji pomáhat Čechům ohroženým inflací a šílenými cenami energií. Tohle je mimořádná doba. A ta si žádá dvou věcí: mimořádných opatření a mimořádné komunikace.
Psal jsem zde hlavně o vládě. Ale není to jenom na ní. Je to na každém z nás. Svým dílem může přispět každý občan. Kéž se dokážeme semknout, pomáhat potřebným a odolně přečkat náročnou zimu. Nepropadejme panice. Je v nás velká síla. Pokud si uchováme laskavost, rozvahu a odvahu, zvládneme to. Válečnou situaci jsme si nezvolili. Svou reakci na ni však zvolit můžeme.
Kéž tato krize vynese na světlo nikoli to nejhorší, ale to nejlepší z nás.
P. S. Ještě jedna věc. Vláda by neměla zapomínat, jak křehké bylo její volební vítězství a jak velké to bylo štěstí, že vůbec vznikla. Těsně po volbách jsem napsal:
„Ale pozor. Ze sněmovny úplně vypadly levicové strany, což není dobře. Levice do parlamentu patří. Voliči, jejichž strana se do sněmovny nedostala, totiž nezmizí. Bude nesmírně důležité, aby nově vznikla vláda vítězných stran na tyto lidi nezapomněla a nezvolila si cestu příliš radikálně pravicové politiky, na kterou by ti sociálně slabší a chudší mohli doplatit.
Přesně tohle totiž před 11 a 8 lety zásadně nahrálo populistům a dostalo je to k moci. Naštvaní a frustrovaní lidé volí populisty a spasitele. Nová vláda by se neměla uchýlit k asociální politice, která Babišovi už jednou přihrála statisíce zklamaných. Pokud tedy nechceme zase nějaké nového Babiše za čtyři roky.
Díky spojení demokratických stran a obrovské mobilizaci občanské společnosti se podařil zázrak. Je to však velmi křehké vítězství. Není to triumf, je to šance. A tu je možné i promarnit.
Výsledek voleb vzbuzuje naděje, které bude těžké uspokojit. Buďme proto realisté, nečekejme od vlády nemožné. Zároveň ale požadujme takovou politiku, která nebude prohlubovat sociální napětí a příkopy.
Nezapomeňme prosím už nikdy, proč tolik lidí Babiše volilo, volí a jak úplně jinak vypadá život, možnosti a perspektiva, když žijete na periferii, třeba v pohraničí. Když jste matka samoživitelka. Když pečujete o nemocné rodiče. Když Vaše děti nenajdou kvalitní vzdělání či práci. Když nemáte poblíž lékaře, zubaře či nemocnici. Když nedosáhnete ani na polovinu průměrné mzdy. Když máte pocit, že vás se papírový úspěch země netýká. Když nevidíte nadějnou budoucnost.
Na Letné zaznělo, že Česká republika sice vzkvétá, ale ne všude, ne vždycky a ne pro všechny. Tohle je třeba změnit – zasypat rostoucí propast mezi městem a venkovem, Prahou a Sudety, starými a mladými, chudými a bohatými. Potřebujeme zemi, která vzkvétá pro všechny. Jestli to nedokážeme, čeká nás nový průšvih.
Teprve jestli to dokážeme, bude to opravdový konec Andreje Babiše.”
Celé znění textu najdete zde > Babiš končí. Není to však triumf. Je to šance.