Ta změna snad ani nemůže být větší.
Přehled kroků nového prezidenta ukazuje, že začíná něco úplné nového. Zvolili jsme si nejen prezidenta, ale skutečného lídra, který Česko vrací na mapu světa.
Milí přátelé, je to pouhý týden, co máme nově zvoleného prezidenta. Pocitově je to ale snad měsíc. Petr Pavel toho totiž za týden stihl více, než jsme byli zvyklí od Miloše Zemana za rok. A co je podstatnější - místo ostud, skandálů, zlomyslností, pyžámkové nečinnosti a prosazování rusko-čínských zájmů přichází odvaha, přímost, aktivita a prozápadní světový leadership. Dnes bych se s Vámi rád zamyslel nad tím, co můžeme z prvních kroků Petra Pavla vyčíst o tom, jaká změna naši zemi s ním na Hradě vlastně čeká.
Co všechno Petr Pavel udělal za jediný týden:
Upevnění česko-slovenských vztahů díky setkání se Zuzanou Čaputovou.
Státnický rozhovor z Národního muzea.
Telefonát s Volodymyrem Zelenským.
Telefonát s tchwaiwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen (zavolala ona jemu) a přijetí gratulací od dalších státníků. Odmítnutí čínského tlaku na to, s kým může Česká republika komunikovat.
Zastal se vlastní tiskové mluvčí.
Nasdílení otevřeného prezidentského kalendáře novinářům.
Oznámení záměru vyjíždět na návštěvy do regionů, zejména těch, kde vyhrál volby Andrej Babiš - první návštěva bude směřovat 15. a 16. února na Karlovarsko. Chce se vidět s občany i starosty, včetně těch zvolených za ANO, aby si vyslechl jejich pohled. „Prezident mi kladl na srdce: Hlavně jim řekněte, ať se tam děje co nejméně formalit, jen úplné nezbytnosti. Hlavně ať nejsou zdravice, řetězy, chleby se solí. Já to nechci, já se chci s těmi lidmi bavit,“ líčí Jozwiak Kopecká.
Nastěhování do Hrzánského paláce, odkud bude úřadovat po přechodnou dobu před inaugurací.
Schůzka se šéfem BIS Koudelkou, domluva na informovanosti po nástupu do funkce + slova o tom, že nebude bránit jeho povýšení do generálské hodnosti.
Schůzka se šéfem NKÚ Kalou ohledně důkladného auditu na Hradě.
Schůzka s policejním prezidentem Vondráškem, s nímž Pavel probral svou budoucí ochranu i bezpečnostní kontroly u vstupu na Hrad.
Vyjádření znepokojení nad nestandardním děním v prezidentské kanceláři, mj. nad tím, že na Hradě působí soukromá bezpečnostní agentura a že Hrad může být odposloucháván.
Odmítnutí stávající prezidentské ochranky, která je napojena na Vratislava Mynáře.
Schůzka s ministrem vnitra Rakušanem a s ministrem zahraničí Lipavským.
Schůzka s poradcem pro národní bezpečnost Pojarem.
Schůzka s nejvyššími ústavními činiteli Fialou, Vystrčilem a Pekarovou-Adamovou.
Oznámení záměru zapojit do postupných proměn pražského Hradu předního českého architekta Josefa Pleskota.
Brífink pro novináře, na kterém Petr Pavel oznámil termín schůzky s Milošem Zemanem (13. února) + že si nyní vezme pár dní dovolené a zúčastní se Mnichovské bezpečnostní konference (17. - 19. února). Odpovídal také na jejich otázky.
Rozeslání přebytků peněz z volební kampaně sedmi charitativním organizacím. Oznámení, že se Eva Pavlová sejde kvůli své charitativní činnosti s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Laurenčíkovou.
Rozhovor pro BBC, Financial Times, AFP, Bloomberg a velkou část českých médií - celkem více než 22 rozhovorů.
Uf. Zapomněl jsem na něco? Zcela určitě. Ale pro představu to stačí, tak pojďme dál. Nyní se podíváme na to, co vlastně Pavel řekl a co to říká nám o něm.
Prezident, který se nebojí jasných postojů
Pavel svůj první týden shrnul slovy, že nechce být prezidentem aktivistickým, ale chce být prezidentem aktivním. V uplynulém týdnu poskytl pro přední přední světové agentury několik rozhovorů týkajících se zejména zahraniční politiky. Jeho jasná slova pronesená bez složitých vytáček právem zaujala českou i světovou veřejnost.
Tady jsou hlavní sdělení:
Ukrajina si zaslouží být po skončení války přijata do NATO. „Ukrajinská armáda bude pravděpodobně nejzkušenější armádou v Evropě. Ukrajina si zaslouží být součástí společenství demokratických zemí.“ (BBC)
Čína není v tuto chvíli přátelská země. „Čína se svým režimem není v tuto chvíli přátelskou zemí, není kompatibilní se západními demokraciemi, pokud jde o jejich strategické cíle a principy. To je prostě fakt, který musíme uznat.” (FT)
Spojenci by měli v podpoře Ukrajině projevit víc odvahy. „Pokud jde o konvenční zbraně, pak skutečně nevidím žádný důvod k limitům. Bez obrněné techniky, bezpilotních prostředků, dělostřelectva a raketových systémů delšího rozsahu, ale výhledově možná i bez nadzvukového letectva se Ukrajina opravdu s takto těžkým protivníkem nedokáže vypořádat." uvedl pro AFP. „Jedinou výjimkou jsou jaderné zbraně a přímé zapojení NATO do konfliktu,“ dodal pro Bloomberg.
„Nemáme alternativu. Pokud oni prohrají, prohrajeme i my.” Nově zvolený prezident uvedl, že mír zcela záleží na Rusku a že by podpořil i sebemenší náznaky vůle jednat o zastavení konfliktu. „Z ruské strany žádné takové náznaky nejsou,“ dodal.
Nezachází Petr Pavel příliš daleko?
Mnoho lidí zaskočilo, s jakou přímostí Pavel o probíhající ruské válce na Ukrajině mluví. Svou roli jistě sehrálo množství rozhovorů, díky nimž jsme četli Pavlovy nové výroky téměř každý den. Hlavní příčinou pozdvižení však bylo něco jiného: nejsme zvyklí, že se prezident nebojí bez vytáček pojmenovat i nepříjemné pravdy. Jeho jasná slova nám připomněla tvrdou realitu, jíž bychom se možná raději vyhnuli.
Za jeho slovy však stojí logika, kterou bychom neměli ignorovat.
Rusko páchá na Ukrajině genocidní politiku a snaží se rozvrátit suverénní stát.
Pokud Ukrajina padne, bude to prohra svobody, demokracie, lidskosti i nás všech. Agresora to povzbudí. Může dál zbrojit a časem si troufnout ještě víc.
Proto je třeba Ukrajině co nejvíce pomoci. Rusko nyní zřejmě chystá velkou ofenzivu. Pokud nemá Ukrajina prohrát či nemá dojít k dlouholetému zamrznutí konfliktu, musíme jí pomoci co nejrychleji a co nejvíce. Čím déle totiž budeme otálet, tím dražší a tvrdší budou nakonec dopady války na nás všechny.
Jakmile si toto připustíme, je zřejmé, že není nač čekat. Přesto je jasné pojmenování této logiky vzácné a vzbuzuje i rok po začátku války údiv. K jejímu vyslovení je totiž politikům zapotřebí odvahy. Proč? Protože opravdoví státníci musí umět tvrdou pravdu nejen vyslovit, ale i nést její důsledky. Přejmout za ni osobní odpovědnost.
Tím, že to Petr Pavel udělal, se zařadil mezi přední světové lídry, kteří jen pasivně nečekají, co se stane, nýbrž jsou schopni situaci čelit a aktivně ji utvářet. Spolu s jasným postojem naší vlády ke konfliktu to znamená, že se Česko „vrací na mapu světa” a stává se významným hráčem v evropské zahraniční politice.
Nakonec chci podtrhnout, že ačkoliv Petru Pavlovi nechybí odvaha ani přímost, je neméně důležité, že mu nechybí ani cit pro detail a diplomatická zkušenost. Když se na jeho výroky dobře podíváte, všimnete si, že jsou formulované pregnantně. Ukrajina do NATO? Ano. Ale až po válce. Čína je nepřátelskou zemí? Bohužel ano, ale jen v tuto chvíli - v budoucnu to tedy může být jinak. Dodávat Ukrajině zbraně a podporovat ji, co to jde? Ano. Ale pouze konvenční zbraně a bez přímého zapojení NATO. Je třeba Rusko porazit silou? Ano, protože ničemu jinému nerozumí. Kdyby však projevilo ochotu ke stažení svých vojáků a zastavení konfliktu, budeme připraveni jednat.
Nemusím snad dodávat, jak úlevně tato odvaha spojená s kompetencí a diplomatickým citem působí ve srovnání s jedním neúspěšným kandidátem na prezidenta, který si o těchto kvalitách může pouze nechat zdát, když náhodou spí. Stejně tak je na místě velká úleva při srovnání Pavla s dosluhujícím prezidentem Zemanem, jehož historický odkaz nyní vystupuje v čím dál tím jasnějších konturách.
Závěr: Co nás s novým prezidentem čeká?
Už první týden po zvolení Petra Pavla prezidentem ukázal, že:
Máme aktivního a odvážného prezidenta, který se nebojí mluvit otevřeně a který se ve svých jasných postojích stává světovým lídrem. Zároveň mu nechybí rozvaha a diplomatický cit.
Na domácí scéně se bude snažit spojovat, moderovat politickou debatu a přitahovat pozornost k neřešeným problémům naší země. Je dobře, že mu leží na srdci regiony s horší kvalitou života.
Máme prezidenta, který do hloubky rozumí hlavnímu zápasu naší doby - ruské válce na Ukrajině (viz jeho výborná přednáška zde). Ve vztahu k Rusku si nedělá iluze, zná jeho sílu i jeho slabiny, nebojí se pojmenovat nepříjemnou pravdu a s vnitřním klidem trvat na principiálně správném řešení.
Kombinací těchto svých osobních vlastností, mimořádného občanského mandátu i dějinného okamžiku se tak Petr Pavel může stát mimořádně silným hráčem na české i světové politické scéně. Zdá se, že jsme si zvolili nejen přijatelného prezidenta, ale možná i jednoho z budoucích světových lídrů, který se nebojí za spravedlivé uspořádání světa přejmout osobní odpovědnost. Kéž si udrží pokoru i laskavost, rozvahu i odvahu, přímost i prozíravost.
Milí přátelé, po uplynulých deseti letech v režii Hradní party a oligarchy z Agrofertu se nad naší zemí vznáší obrovská úleva a mnoho důvodů k oslavám i naději. Držme si palce a pracujme vytrvale na tom, ať tento nově nastolený kurz dlouho vydrží. Budoucnost naší země nezachrání žádný osvícený spasitel. Není to jenom na prezidentovi. Je to na nás všech.
Srdečně, Mikuláš Minář
Malý bonus pro mé podporovatele.
Co nám po sobě zanechal Miloš Zeman?
To ve svém vynikajícím komentáři Miloš Zeman: Muž bez pravidel, který nakonec všechno prohrál, pregnantně vystihl Ján Simkanič:
„Závěrečný účet Miloše Zemana? Zásadním způsobem narušil naše klíčové mezinárodní vazby, sloužil cizím zájmům autoritářských režimů, oslabil nebo chtěl oslabit důvěru v naše státní instituce, právní stát, demokratické principy, bezpečnostní služby i média, se svým okolím zprivatizoval Pražský hrad a jeho agendu, rozklížil celou českou společnost, jeho sobectvím, agresivitou a nenávistí utrpěl význam pozitivních hodnot, jako jsou slušnost, důstojnost, ohleduplnost, empatie, tolerance a velkorysost. V zápase o samou podstatu státu jsme kvůli němu ztratili příliš mnoho energie, kterou jsme mohli nasměrovat produktivnějším směrem.”
Podtrženo sečteno: Ta změna snad ani nemůže být větší.
Celý článek, který skutečně stojí za přečtení, jsem pro Vás odemkl zde.
Díky za článek.
Není však čas usnout na vavřínech. Krom zahraniční politiky, je také potřeba se věnovat té domácí. Česko tíží mnoho palčivých momentálních problémů. Byl bych moc rád, kdyby náš nově zvolený prezident Pavel zaujal i postoje k domácímc problémům.
Společnost je rozdělená a je potřeba jí začít spojovat. Pavel je přesně v té pozici, kdy by mohl dávat na světlo témata, které řeší obyčejný český/moravský/slezký člověk.
Zdražování je to téma číslo 1.
Pro obyčejné lidi je to cítit každý den. Např. cena vajec je zcela závratná. To není nic k smíchu, to je jen jedna položka z mnoha, které se v posledních měsících zcela vymkli z normálu.
Je super, že nafta se vrátila do před válečných cen. To mnozí ocení. Ale ceny potravin šplhají šíleným temptem. Kdokoli z vyšší třídy se toho nevšimne, ale většina populace žije od výplaty k výplatě, od důchodu k důchodu a tyto zdánilvé drobnosti v nás vyvolávají velmi živý strach a nejistotu z budoucnosti.
Pan Pavel by měl obracet pozornost i na domácí situaci, moc by nám to jako státu pomohlo.