Jaký smysl mělo celé to čtyřleté úsilí?
Tenhle příběh mi opakovaně dodával sílu a motivaci jít stále dál.
Dne 25. 8. 1968 stálo v pravé poledne na Rudém náměstí v Moskvě osm statečných lidí.
V rukou drželi transparenty na podporu Sověty okupovaného Československa. Mimojiné i heslo: „Za vaši a naši svobodu.“ Během několika minut tajná policie KGB těchto osm hrdinů pozatýkala a poté jim totalitní režim dlouhé roky ničil život. Některé donutil emigrovat, některé zavřel do vězení, jiné do blázince, kde byli týráni fyzicky i psychicky. Jejich protest na podporu Čechoslováků neměl absolutní šanci cokoliv změnit, kromě jejich vlastního života.
Proč to tedy ti lidé dělali a jaký to mělo smysl?
Tenhle příběh mi opakovaně dodával sílu a motivaci jít v uplynulých čtyřech letech stále dál. Těch osm statečných bylo ochotno obětovat všechno kvůli vyjádření solidarity s malým národem tisíce kilometrů daleko. Když jsem se jednoho z nich, devadesátiletého Viktora Fajnberga, zeptal, proč to udělal, odvětil mi: „Udělal jsem to proto, že to bylo správné. Udělal jsem to kvůli sobě. Abych si mohl sám sebe vážit. Abych mohl žít v pravdě.“
Tisíce lidí obětovali pro svobodu a demokracii všechno. A my dnes tu svobodu a demokracii máme. Je to nesmírně vzácný dar a civilizační výdobytek, který musíme střežit a rozvíjet. Moci udělat alespoň něco malého pro udržení a naplnění svobody a demokracie, je tedy velké privilegium.
V tento slavnostní den myslím na to, kolik stovek tisíc lidí si v těch uplynulých čtyřech letech našlo chvilku. Kolik lidí se „probudilo“ a začalo se více zajímat a vyjadřovat. Kolik lidí objevilo, že jsou občany. Že mají odpovědnost za stav naší země, že jejich hlas má váhu, že mohou něco změnit.
Ať už dnes volby dopadnou jakkoliv, jsem spokojený, protože vím, že se v naší zemi probudila síla, která nepůjde zastavit. Probudila se občanská společnost. A tyhle stovky tisíc aktivních lidí dříve či později, pomalu ale jistě promění celou naši kulturu, politiku a společnost.
Dny papalášů, kmotrů, lhářů, všehoschopných oligarchů a podobných přízraků se chýlí ke konci.
Děkuji všem, kteří se o to zasadili. Všem, kteří si našli chvilku. Všem, kteří pro to udělali a udělají maximum.
No a proč tahle fotka? Protože ukazuje právě to, že občanská aktivita má smysl bez ohledu na počet shromážděných. Neděláme ji kvůli rekordům. Děláme ji kvůli sobě, protože je to správné.
Tato konkrétní fotka pochází z této středy. V pravé poledne jsme se ve čtyřech sešli na Václaváku a během výstražného znění sirén jsme chvilku drželi své transparenty.
Tajná policie nás nepozatýkala a téměř nikdo si nás nevšiml. Přesto to pro nás bylo důležité a něco se v nás změnilo.
Je to taková tradice.
Paní vpravo (Martina) chodí už od června 2018 (!) každou první středu v měsíci na Václavák a během výstražného znění sirén protestuje proti tomu, kam se naše země řítí. #StaňSeSirénou
Pán vpravo (Dušan) byl v letech 2018-2020 spolu s Robinem Suchánkem hlavním organizátorem asi patnácti velkých demonstrací pro statisíce lidí. Mimojiné tady na Václaváku. Ve volném čase obětoval stovky hodin práce. Bral si dovolenou a po nocích nespal. Během těch Václaváků a Letných zestárl kvůli stresu a vypětí o několik let.
Takových hrdinů jako jsou Martina a Dušan, hrdinů malých i velkých, známých i neznámých, má naše země bezpočet. Na některé z nich bych rád upozornil v knize, již chystám. Všem z nich bych ale už nyní chtěl vyjádřit svůj obdiv a díky.
Ten pán a paní vlevo? To jsou náhodní kolemjdoucí.
A pán vzadu? Netuším, co tam dělal, ani proč se na nás tak šibalsky koukal. ;-)
„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
#ZaVašiaNašiSvobodu #JeNejvyššíČas #ProDemokracii
P. S. Pozvání k volbám. Pojďme to rozštípnout!