Otevřený dopis Andreji Babišovi: Stálo to za to?

Dnes je to přesně 40 let od podpisu jedné delikátní obchodní dohody. Není už čas ji vypovědět?

OTEVŘENÝ DOPIS ANDREJI BABIŠOVI: STÁLO TO ZA TO?

(Částečně předáno osobně, 3. 8. 2022 ve Vodňanech)

Vážený pane Andreji Babiši, dnes je to přesně 40 let od chvíle, kdy jste dne 11. 11. 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka podepsal vázací akt agenta StB. Oba dva víme, že jste ho podepsat nechtěl, a já Vám to rád věřím. Ještě víc jste ho však podepsat chtěl. Protože tak to tehdy chodilo. Byl to byznys. Něco za něco. Chceš mít slušný příjem a život v zahraničí? Chceš mít diplomatický pas a jezdit ukládat peníze v diplomatickém kufříku na tajné konto do lichtenštejnské banky Vontobel? Tak nám to tady, chlapče, podepiš. A vy jste podepsal. A vy jste ukládal. Budiž.

Na Vaší vědomé a dobrovolné spolupráci s StB, stejně jako na Vaší kauze s Čapím hnízdem, mi osobně více než věcná rovina, tedy že jste byl agent StB a že jste podvodně získal 50 milionů, vždy vadila Vaše neschopnost postavit se čelem k pravdě a přiznat nepříjemnou skutečnost.

Kdybyste byl jen soukromá osoba, která si hledí svého a nemontuje se do věcí veřejných, Vaše věc. Vy však kandidujete na prezidenta republiky.

Chcete se stát prezidentem, který opakovaně lhal, že neví, komu to hnízdo patří, a který z vlastních dětí udělal bílé koně. Jak se opovažujete? Byl to podvod a vy to víte.

Chcete se stát prezidentem, který křivě přísahal na zdraví svých dětí a vnoučat, že nikdy nebude ovlivňovat svá média, jež jste následně bez uzardění ovlivňoval. Jak se opovažujete? Další lež. A vy to víte.

Chcete se stát prezidentem, který není 40 let schopen přiznat, že to agentství byla chyba. Místo toho jste zahltil média fňukáním o spiknutí a lživou kapaní, že jste agentem StB nebyl. Byl. Důkazů je víc než dost. A vy to víte. Přesto se opovažujete?

To mě přivádí k hlavní myšlence mého dopisu.

Vážený pane Babiši, co se týče shromažďování majetku, vlivu a moci, dosáhl jste nebývalých úspěchů. I zde byla cesta lemována podvody. Ale pokud Vám šlo o tohle, klobouk dolů, to se Vám opravdu povedlo.

Když ale vidím, jakou cenu jste za to musel zaplatit, rád bych se Vás zeptal: stálo to skutečně za to? Nebyla ta cena moc velká? Opravdu se to vyplatilo? Stálo Vám to za to, polykat desítky let jednu lež za druhou? Stálo Vám to za to, falšovat zápisy z valných hromad, posílat tajné dary politikům z ČSSD, zakrývat původ peněz na rozjezd podnikání i skutečného vlastníka Agrofertu? Stálo Vám to za to, křivě přísahat na své vlastní děti a na jejich děti?

Když na Vás v poslední době myslím, stále se mi dere na mysl biblický verš „Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši?” (Mt 16,26)

Pane Babiši, jak Vám v tolika lžích vlastně bylo? Jak jste se s nimi den za dnem srovnával? Co na to říkala Vaše duše? Vaše svědomí? Vždyť Vy sám v hloubi duše víte, jaká je pravda. Nebo jste o své neposkvrněnosti přesvědčil už i sám sebe?

Dnes je to 40 let usilovného předstírání, že jste tím, čím nejste, a nejste tím, čím jste. Stálo to za to, žít tak dlouho ve lži? Nebylo by jednodušší konečně přiznat sám sobě i lidem okolo pravdu a litovat svých chyb?

Každý z nás je omylný a může v životě udělat chybu. Nevěřím, že by platilo „jednou chyba, vždycky chyba.“ Naše chyby nás nedefinují navždy. Můžeme z nich totiž vystoupit. Můžeme se změnit a vydat se na novou životní dráhu. Podstatnější než chyba tedy je, jak s ní člověk naloží, jak se k ní postaví. Vystoupí z ní, či v ní setrvá? Pohlédne pravdě do očí, i když to může velice bolet, anebo se vydá po spirále nekonečného prohlubování lži a oklamávání sebe sama? Právě v tom nakonec bývá ten největší rozdíl.

Vy jste 11. 11. 1982 podepsal obchodní smlouvu s ďáblem. Bohužel jste ji nikdy nevypověděl.

Vážený pane Andreji Babiši, blíží se prezidentská volba a Vy se ucházíte o funkci prezidenta České republiky. Chcete se stát hlavním symbolem, představitelem a ústavním činitelem naší země. Podle jakých kritérií bychom podle Vás měli svého prezidenta vybírat? Měl by to být člověk, který nejenže mnohokrát lhal, ale dál ve své lži setrvává?

Rád citujete Aristotela, který řekl, že obci mají vládnout ti nejlepší a nejušlechtilejší z nás. To je pravda. A právě proto se nyní tak bojíte. Sám jste si zvolil kritérium, jemuž neodpovídáte. Cítíte, jak se všechny ty po desetiletí vršené drobné i velké lži, jež Vám pomohly nashromáždit majetek a moc, najednou sčítají a těžknou jako mlýnský kámen, který neprojde Aristotelovým sítem?

Kdo lže, nakonec selže. Vaše celoživotní něco za něco – Vaše strategie malých i velkých lží a obětovaného svědomí výměnou za moc a peníze – byla snad krátkodobě úspěšná. Z dlouhodobého hlediska Vám však nakonec přinese tragické selhání. Nejen že se dostanete do učebnic dějepisu jinak, než jste si přál, totiž jako modelový příklad chorobné touhy po moci. Ale tato nezvládnutá touha a z ní plynoucí chorobná lhavost nakonec uškodí i Vaší duši a stane se hlavní příčinou Vašeho pádu. A Vy to víte. Proto se bojíte. A proto prohrajete.

Až se tak stane, vzpomeňte si prosím na tento dopis. Třeba ještě nebude pozdě stáhnout se do ústraní, ponořit se do sebe a v usebrání se pokusit zachránit, co se dá. Nakonec totiž už vůbec nepůjde o moc a peníze. Na konci půjde jen o naši duši a otázku, zda naše životní volby, oběti a kompromisy skutečně stály za to.