Je čas přestat podporovat Ukrajinu. Nebo ne?

Slyšíme to stále častěji. Prý už jsme unavení. Prý je to moc drahé. Prý máme svých starostí dost. Někteří už by nejraději zastavili pomoc pro Ukrajinu. Co na to říct?

Byl pošmourný únorový den, za okny lehce mrholilo, a já dopíjel svůj černý čaj v jedné nejmenované pražské kavárně. Sundal jsem si sluchátka a už se chystal k odchodu, když mě náhle upoutal vzrušený hovor dvou dam u vedlejšího stolku. První z nich bylo kolem 65 let a měla prošedivělé vlasy, druhé bylo kolem 45 let, kolem krku elegantní červený šál. Obě pak se zvláštní naléhavostí v hlase vyslovovaly slovo Ukrajina. Pomyslel jsem si, není divu, důvodů k obavám máme teď všichni dost, a je skvělé, že se tyto sympatické dámy tak vehementně staví na její obranu. To jsem však špatně slyšel. Po několika větách bylo zřejmé, že je to jinak.

„Já to prostě fakt nechápu! Není to hrozný, ta Ukrajina? Co oni všechno jako chtějí? Tolik jim toho dáváme. A nic jim není dost!” začala první.

„Máš úplnou pravdu. Já bych to udělala jako ten Fico, nic bych jim neposílala, ani náboj, ani korunu. Vždyť je to jejich boj a oni si s tím Putinem začali. Nás se to netýká.” pokračovala druhá.

„To je pořád - pošlete tohle a pošlete támhleto. A kde se to zastaví? Za chvíli snad budou chtít i naše chlapy!”

„No a těch migrantů, co je tady! Migrantů, na které doplácíme dávky a kteří beztak jenom natahují ruce a nijak nepřispívají.”

„Přesně tak. Jako bychom sami neměli svých problémů dost. Proč se ty peníze raději nedají na důchody?”

„Já myslím, že bychom se do toho neměli vůbec plést a provokovat ruského medvěda. Měli bychom se raději starat o sebe a o vlastní bezpečnost.” trumfovaly se ženy, zatímco v poklidu útulné kavárny popíjely své caffé latte.

Zdálo se mi, že tady asi už není pomoci. Ale protože jsem neměl co ztratit, řekl jsem si, proč to nezkusit. Vstal jsem, oblékl si bundu, přistoupil blíž k vedlejšímu stolku a co nejklidnějším hlasem je oslovil.

***

„Pardon, vážené dámy, nezlobte se, že Vás ruším, ale všimnul jsem si, že Vás nejspíš také trápí ruská válka na Ukrajině a její dopady na naši zemi.”

„To máte pravdu, mladý muži, není to hrozné, co se dnes děje?” odpověděla mi ta starší z nich.

„Souhlasím, hrozné to je. Já už jsem bohužel na odchodu a nemám čas zde s Vámi diskutovat, ale jen jsem se chtěl zeptat, zda jste při své analýze situace dostatečně zvážily těchto pár důležitých faktů.

Zaprvé, víte, co se stane, pokud Ukrajině přestaneme pomáhat a ona pod náporem ruských vojáků padne? Kdyby se to stalo, budeme mít v Česku ne nějakých 380 tisíc ukrajinských uprchlíků, ale 1-2 miliony, protože se dá do pohybu polovina čtyřicetimilionové Ukrajiny. Dokážete si to představit?

Zadruhé, pokud Ukrajina padne, tak už nebudeme dávat na obranu pouhá 2 % HDP a posílat Ukrajině zbrojní pomoc v řádu 10-20 miliard korun, za kterou mimochodem dostáváme kompenzace od západních spojenců a přezbrojujeme armádu moderními zbraněmi, ale budeme muset na zajištění bezpečnosti vynakládat 3-4x více peněz a kvůli tomu budeme muset krátit školství, zdravotnictví a ano - také důchody.

Zatřetí, víte, že již 120 tisíc uprchlíků u nás pracuje a že souhrnně odvedou do naší státní pokladny 2 miliardy korun měsíčně, zatímco naše pomoc pro ně stojí jen 1 miliardu? Víte, jak obrovská nouze je na našem trhu o pracovní sílu a kolik stovek či tisíců firem by zkrachovalo, kdyby teď tito lidé odešli? O kolik bychom zchudli, kdyby tady nepracovali? Víte, že české firmy dostaly licence na vývoz zboží na Ukrajinu za 130 miliard korun - a že z těchto peněz také odvádí daně a dávají lidem u nás práci? Nejenže tedy naše země na válce netratí, ale ona na ní dokonce vydělává, zatímco Ukrajinci platí vlastní krví, aby se Putinovy hordy nešířily dál na západ.

Začtvrté, zvážily jste, že pokud Ukrajina padne, budeme mít 300 kilometrů od svých hranic agresivní imperialistickou velmoc, jejíž car se netají tím, že chce obnovit sféru sovětského vlivu a vrátit hranice NATO před rok 1997, což se přímo týká i naší země? Zvážily jste, že aktuální slovenský premiér Fico se chová jako proruský kolaborant a je tedy velká otázka, jestli by se Putin na hranicích se Slovenskem skutečně zastavil? Nevíme, zda by opravdu šel do konfliktu s NATO, ale přijde Vám dostatečně příčetný, aby to udělat nemohl? Obzvlášť, pokud zvážíme, že se snaží úplně překopat světový řád a hlavně:

Zapáté, že pokud Ukrajina padne, přetvoří Putin celou tu zemi na jednu velkou průmyslovou, těžařskou a zbrojní fabriku, dosavadní elity vyhladí či pošle do gulagu, instaluje do vedení země proruské kolaboranty a ze zbytku obyvatel udělá otroky, kteří budou svou prací živit jeho válečnou mašinerii a které bude bez mrknutí oka posílat v obrovských počtech umírat proti Západu? Protože proč by mu mělo být líto posílat na smrt Ukrajince, když neváhá posílat na smrt Rusy?

A konečně za šesté, zvážily jste, že pokud Ukrajina padne, tak ano - možná se stane i to, čeho se bojíte nejvíce a co si nikdo z nás nepřeje, tedy že budou muset do boje i naši chlapi? A to nejenom profesionální vojáci, ale že může nastat všeobecná mobilizace, aby Ostrava, Brno či Praha neskončily jako Mariupol, Charkov či Kyjev? Jste si po všech těch Putinových lžích opravdu naprosto jisté, že se to stát nemůže? A není snad třeba udělat všechno, abychom této možnosti předešli?

Víte, nikdo z nás nechce válku a všichni už bychom chtěli klid a mír. Jenže Putin se nás neptá. Putin prostě brutálně napadl zemi kousíček od nás - a sám od sebe se jen tak nezastaví. Stal se z něj diktátor. Nemůžeme před tím strčit hlavu do písku. Jsme to my, kdo musí Rusku ukázat jeho hranice. Pokud Ukrajinu necháme Putinovi napospas a pokud nezastavíme zlo dříve, než celou tu zemi rozvrátí a schvátí, pak budeme nakonec i my sami řešit problémy mnohem větší a bolestivější, než si teď dokážeme představit.

Takže - i když se nemusíme ve všem shodnout - moc bych si přál, abyste tyto argumenty dokázaly vzít v úvahu. Protože jestli Ukrajina nakonec padne, pokud praskne ta hráz zadržující imperialistickou velmoc na východě, pak bude pozdě na to se divit, že se topíme po krk v divoké vodě. A víte, co by na tom všem bylo nejhorší? Ten pocit zmaru, že si za to částečně můžeme sami, protože jsme z pohodlnosti nepomohli dost ve chvíli, kdy to bylo nejvíce třeba a kdy byla celá ta pomoc ještě neuvěřitelně levná.

Na shledanou a dobrou chuť.”

***

Ta slova mezi hvězdičkami jsem jim tehdy neřekl. Kéž bych to s respektem dokázal. Jenže já nebyl připraven. Já tehdy spěchal domů a nezmohl se na slovo. Až když jsem vyšel do venkovního deště a vydal se na tramvaj, začaly mi v hlavě okamžitě naskakovat všechny ty argumenty. Argumenty ukazující jejich vlastní obavy - o naše české peníze, prosperitu, bezpečnost, důchody a chlapy - jako oprávněné, a zároveň vedoucí k naprosto opačnému závěru:

Ne! Nejenže není na čase přestat podporovat Ukrajinu, ale je na čase začít ji konečně podporovat pořádně. Evropa se musí probrat a důsledně se za Ukrajinu postavit. Proč? Protože je to ta nejlevnější a nejlepší investice do naší vlastní prosperity, bezpečnosti a svobody. A také proto, že je to správné.

Tehdy jsem propásl svou příležitost. Proto jsem však sepsal tento text - abych už podruhé připraven byl. Snad těchto pár bodů pomůže k pohotové odpovědi všem, kteří se v nějaké kavárně, hospodě či na sociálních sítích setkají s lidmi, kterým strach a propaganda zatemnily mysl. Kteří z pochopitelných důvodů došli k mylnému a velice nebezpečnému závěru, který jde shodou okolností úplně na ruku tomu pošahanému diktátorovi z Moskvy.

***

Pokud s textem rezonujete, šiřte dál mailem či na sítích tento odkaz: https://mikulasminar.substack.com/p/je-cas-prestat-podporovat-ukrajinu-nebo-ne